Příběhy našich klientů

Nenadálý úraz někoho blízkého v rodině anebo péče o hendikepovaného teenagera, která je neméně náročná. Ocitli jste se v podobné situaci? Jak si s novými výzvami, které život postavil do cesty, poradit? Přečtěte si, co během nich prožívali naši klienti a jak některé z překážek překonávali.

Jana (47 let): Život s hendikepovaným teenagerem

„Mareček se narodil o dva měsíce dřív a jeho předčasný příchod se bohužel podepsal i na jeho zdravotním stavu,“ popisuje paní Jana. Její syn má lehčí formu mentálního postižení a špatnou koordinaci pohybu končetin. „Až do sedmi let jsem s ním byla doma, pak začal chodit do speciální školy a já mohla nastoupit do zaměstnání na částečný úvazek. Mareček je velmi snaživý, a tak se jeho hendikep hodně zlepšil. Velkou výhrou bylo, že jsme měli velmi moudrou lékařku a ta nám doporučila využít služeb rané péče a její pracovníci nám byli velkou oporou,“ pokračuje Jana.

Pracovníci jim doporučili různé rehabilitační a kompenzační pomůcky a také jim pomohli při vyřizování sociálních dávek a příspěvků . Později Mareček navštěvoval denní stacionář, kde se nejen dostal do společnosti ostatních dětí, ale také zde chodil na logopedii a různé terapie. „Dnes už je můj syn dospělý a my s manželem si myslíme, že by se měl osamostatnit, aby nebyl závislý jen na nás. Slyšela jsem o možnosti společného bydlení hendikepovaných osob, v tzv. chráněném bydlení, tak bychom to rádi vyzkoušeli,“ nastiňuje rodinné plány do budoucna.

Zdenka (37 let): Začne pečovat o manžela po autonehodě

„Můj manžel měl autonehodu,“ popisuje náhlou situaci, která ji v životě potkala, naše klientka paní Zdenka. „Nepozorný řidič mu nedal přednost na křižovatce a on skončil s vážným poraněním páteře v nemocnici. Bohužel, jak to vypadá, bude mít trvalé následky. Až absolvuje poslední kolo rehabilitací, měl by se vrátit domů, bude však ze začátku potřebovat, aby u něj někdo stále byl . Také budeme muset upravit byt a pořídit novou postel, vypráví Zdenka. Má přitom obavy, aby vše zvládli po finanční stránce, kdyby manžel nebyl schopen nadále chodit do práce. „Vůbec nevím, kde získám informace a budoucnost mě trápí tak, že začínám mít psychické problémy.“

Příběh Evy (53): Jak zvládne péči o rodiče, kteří se brzy sami o sebe nepostarají?

„Moji rodiče, kterým je 79 a 83 let, bydlí na druhé straně města než já s rodinou. Vzhledem k náročné práci a také starosti o rodinu se nevidíme tak často, jak by bylo potřeba, a do toho se ještě jejich zdravotní stav zhoršuje,“ otevírá svůj příběh 53letá paní Eva. Jakých budoucích překážek se bojí?

„Žiju s manželem a dvěma dětmi, syn je středoškolák, dcera vysokoškolačka. Oba moji rodiče, kteří bydlí na druhé straně města, žijí a donedávna byli ještě celkem samostatní,“ vypráví svůj příběh paní Eva s tím, že se k rodičům dostane jednou až dvakrát do týdne. „Doposud to stačilo, avšak v poslední době se zdravotní stav rodičů začal horšit. Již delší dobu pozoruji, že maminka začíná zapomínat a dokonce ji nedávno přivedla sousedka, kdy z nákupu nedokázala najít cestu domů. K tomu ještě nedávno tatínek upadl a skončil se zlomeninou v nemocnici. Brzy jej propustí domů a obávám se, že maminka péči zvládat nebude,“ pokračuje paní Eva.  

Ráda by jim, alespoň ze začátku, pomohla situaci zvládnout, ale chodí do práce. „Jsem momentálně velmi bezmocná a nevím, co mám dělat. Myslím, že v budoucnu bude maminka potřebovat pomoc v domácnosti, ale nevím, zda na to bude mít peníze. Tatínek po návratu z nemocnice bude velmi špatně chodit, asi budeme muset provést nějaké úpravy v bytě a také bude potřebovat nějaké pomůcky. Moc ráda bych se s někým poradila, nebo si vyměnila zkušenosti s někým, kdo je v obdobné situaci. Obávám se situace, kdy už rodiče nebudou schopni žít ve svém bytě a vůbec nevím, co budu dělat, protože kdykoli na toto téma zavedu řeč, naši se na mě zlobí, že se o ně nechci postarat, ale vzhledem k tomu, že děti budou ještě několik let studovat, nemohu si dovolit odejít z práce. Moc mě to trápí a začínám mít psychické problémy,“ svěřuje se závěrem paní Eva.


Seznamte se s projektem Podpora neformálně pečujících osob na trhu práce

Paní Jana (45 let) pracuje jako účetní. Vedle zaměstnání a péče o své děti ještě obstarává nákupy svému tatínkovi, který je odkázaný na pomoc ostatních členů rodiny. Vyzvedává mu léky, uklízí, v případě potřeby ho doprovází na úřady nebo k lékaři. V podobné situaci jako je paní Jana se v současné době nachází statisíce občanů České republiky. Systém je nazývá neformálně pečujícími.