Jaké jsou možnosti zastoupení osoby, která je psychicky nemocná?

Osobu již nejde tzv. úplně zbavit svéprávnosti (dříve způsobilosti k právním úkonům). Od doby účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014) se soudy drží zásady, že omezení svéprávnosti je až tzv. ultima ratio, tedy poslední řešení, když jiná (mírnější) opatření nepostačují.

Těmito jinými mírnějšími opatřeními jsou:

• Předběžné prohlášení – to člověk činí, když je ještě duševně v pořádku, ale má takovou nemoc, kdy se ví, že jednou přijde doba, kdy už bude jeho duševní schopnost závažně narušena. Toto může být sepsané buď u notáře, nebo před dvěma svědky i doma.

• Nápomoc při rozhodování – vzniká na základě smlouvy, kterou schvaluje soud, přičemž spíše se používá u lehčích forem demence nebo seniorů, když už si nejsou schopni poradit, opatřit potřebné informace apod. Jde spíše o takovou asistenční službu.

• Zastoupení členem domácnosti – to se typicky používá, pokud v domácnosti žije postižený člověk, např. dítě s Downovým syndromem, které již dorostlo do zletilého věku apod. Takové zastupování je ale vždy omezeno jen na vyřizování obvyklých záležitostí domácnosti atd.

Pokud nic z výše uvedeného nepostačuje a je zde dlouhodobá duševní porucha významně narušující schopnost člověka právně jednat, podává se u soudu dle trvalého bydliště opatrovaného Návrh na omezení svéprávnosti. Tento soudní návrh je osvobozen od soudních poplatků.

Svéprávnost se omezuje maximálně na 3 roky (výjimečně na 5 let), pak vždy soud osobu přezkoumá, zda je i nadále potřeba omezení, zda nebyl její stav zlepšen. Soud v řízení často vychází z listin a lékařských zpráv, někdy si soud sám vyslechne ošetřujícího lékaře či vyslechne opatrovaného, přičemž každý případ se řeší individuálně.

Nikdy nelze ve svéprávnosti omezit zcela, a proto např. k zakoupení potravin v obchodě opatrovaný zůstane svéprávný tak jako tak. Vždy se ale určuje částka, nad kterou už je v nakládání omezen (obvykle to bývá cca okolo 1000 Kč).