Jana (47 let): Život s hendikepovaným teenagerem

„Mareček se narodil o dva měsíce dřív a jeho předčasný příchod se bohužel podepsal i na jeho zdravotním stavu,“ popisuje paní Jana. Její syn má lehčí formu mentálního postižení a špatnou koordinaci pohybu končetin. „Až do sedmi let jsem s ním byla doma, pak začal chodit do speciální školy a já mohla nastoupit do zaměstnání na částečný úvazek. Mareček je velmi snaživý, a tak se jeho hendikep hodně zlepšil. Velkou výhrou bylo, že jsme měli velmi moudrou lékařku a ta nám doporučila využít služeb rané péče a její pracovníci nám byli velkou oporou,“ pokračuje Jana.


Pracovníci jim doporučili různé rehabilitační a kompenzační pomůcky a také jim pomohli při vyřizování sociálních dávek a příspěvků. Později Mareček navštěvoval denní stacionář, kde se nejen dostal do společnosti ostatních dětí, ale také zde chodil na logopedii a různé terapie. „Dnes už je můj syn dospělý a my s manželem si myslíme, že by se měl osamostatnit, aby nebyl závislý jen na nás. Slyšela jsem o možnosti společného bydlení hendikepovaných osob, v tzv. chráněném bydlení, tak bychom to rádi vyzkoušeli,“ nastiňuje rodinné plány do budoucna.